Homoparental adopce ve Francii: nedávné právo
Ve Francii se podmínky adopce řídí občanským zákoníkem, zejména jeho článkem 343. Ten stanoví, že„O adopci mohou požádat dva manželé, kteří nejsou právně odloučeni, nejsou manželé déle než dva roky nebo oba dvacet osm let“. Osvojení ve dvojici je ve skutečnosti dlouho vyhrazeno heterosexuálním manželům, jediným oprávněným ke sjednocení manželstvím.
Páry osob stejného pohlaví, které si přejí adoptovat, se poté potýkaly s různými problémy:
- Protože adopce (v zahraničí nebo z oddělení státu) je otevřena pouze pro manželské páry nebo pro jednu osobu, bylo možné pouze adopce jedním z členů páru. Problém: bez společné adopce byl rodičovství legálně uznán pouze mezi jedním z partnerů a adoptovaným dítětem.
- Zákon rovněž neumožňoval členovi páru adoptovat dítě svého manžela stejného pohlaví (například z předchozího svazku). Jediným řešením bylo podle zákona delegace sdílená rodičovská autorita, která opět nevytvořila žádné rodičovství.
- Děti narozené z lékařsky asistovaného plození prováděného v zahraničí (ART pro páry stejného pohlaví je ve Francii zakázáno) byly v civilním stavu spojeny s matkou, která porodila. Druhý partner si však nemohl nárokovat žádné vazby na dědictví.
Když byl vyhlášen v roce 2013, zákon o otevírání manželství párům stejného pohlaví (známý jako zákon o manželství pro všechny) obrátil situaci naruby tím, že zpřístupnil manželství párům stejného pohlaví. Manželé osob stejného pohlaví, kteří byli oprávněni uzavřít manželství, byli ve skutečnosti v souladu s ustanoveními občanského zákoníku týkajícími se adopce.
Pamatujte však, že páry stejného nebo opačného pohlaví mohou společně legálně adoptovat pouze v případě, že jsou manželé.Partneři v civilním partnerství nebo partnerském spolužití si proto za současného stavu zákona musí osvojit sami.
Jaké kroky jsou podniknuty k adopci homosexuálními páry?
Páry stejného pohlaví mají stejná práva a povinnosti jako ostatní osvojitelé. Musí proto, s výjimkou případů výjimky, nejprve získat souhlas s adopcí. Jakmile je slavný sezam získán, je oprávněn zahájit adopční řízení ve Francii nebo v zahraničí.
Mezistátní adopce páry stejného pohlaví však zůstává nesmírně složitá. Proces adopce v zahraničí musí být, aby byl úspěšný, skutečně v souladu s francouzským právem, Haagskou úmluvou o ochraně dětí a spolupráci v otázkách mezistátní adopce, ale také s místním právem. V současné době však drtivá většina signatářských států úmluvy vylučuje páry osob stejného pohlaví z práva na adopci. Je jí otevřeno jen několik zemí (Jižní Afrika, Brazílie, některé státy USA), které těmto párům fakticky oddělují přístup k rodičovství (v zahraničí).
Jednoduchá nebo úplná homoparentální adopce?
Opět platí, že práva pro všechny páry jsou stejná. Homoparental adopce tedy může:
- být jednoduchý: Tento rámec, který zachovává dřívější pojišťovací vazby na dítě, především umožňuje jednomu z manželů adoptovat si dítě svého manžela, pokud získal předchozí souhlas obou biologických rodičů.
- být plný: s úplným přijetím jsou historické pojišťovací vazby adoptovaného dítěte nahrazeny novými pouty vzniklými z adopce. Z právního hlediska proto tento rámec umožňuje párům osob stejného pohlaví adoptovat společně státní oddělení nebo dítě v zahraničí. V praxi však tento druhý postup prozatím zůstává nemožný (viz výše).
Francouzská judikatura také uznala právo na plné adopce pro páry žen, které porodily po asistované reprodukci prováděné v zahraničí. I když tento postup není prozatím zakotven v zákoně, téměř 95% soudů, u nichž bylo v těchto případech rozhodnuto, odpovědělo, již v roce 2014, na žádost matek příznivě.
Homoparental adopce v Kanadě
V Kanadě bylo právo na adopci homosexuálními páry poprvé uznáno provincií Ontario v roce 1995 na základě judikatury uznávající právo 4 žen na adopci dítěte jejich manžela. Následovaly provincie Britská Kolumbie, Alberta a Nové Skotsko až do roku 2011, kdy se adopce páry stejného pohlaví stala legální v celé zemi.
